|
1.Předmluva:
Harvardský profesor Walter Willett zjistil při sledování
obézních žen, že nezáleží nikoliv na množství
požitého cukru, ale na jeho druhu a kvalitě. Publikoval koncepci
glykemického indexu(GI) v roce 1997 v článku Harvard Women's Health Watch.
Doporučil sledovat nikoliv hodnoty základních živin,
ale odpověď organizmu na podanou stravu ve vztahu k vstřebávání
cukrů a potažmo i zvýšení hladiny inzulínu či
jiných hormonů zabezpečujících ukládání
tuků do energetických rezerv. Proto doporučil nejen výpočet
glykemického indexu, ale i kvalifikace změn lačné glykémie
a glykémie po jídle. Tato práce se dostala do
podvědomí široké škály pacientů ikdyž původní
práci publikoval v roce 1977 Jenkins.
Další vědečtí pracovníci předložili důkazy,
že změny hladiny glykémie a inzulinémie jsou důležitější,
než jen hodnocení vstřebání energetické
hodnoty stravy. J.A. Monro, vědecký pracovník z Nového
Zelandu, Institute for Crop & Food Research, ukázal
na základní koncepci RELATIVNÍHO glykemického
indexu a ukládání energetických
zásob s důrazem na potenciál tuků u
lidí s nadváhou ve vztahu k podávané straně.
U nemocných s diabetem závislým na inzulínu
i u nemocných s druhým typem cukrovky byl předložen Derekem
Paicem. Jeho závěry výzkumu byly předloženy v koncepci
doporučeného stravování, kdy u obou druhů diabetu
lze si optimalizovat nejen glykémii, ale především hmotnoost
a zabránit vzniku makrovaskulárních \a mikrovaskulárních
komplikací!, udržet si optimální hmotnost.
http://www.mendosa.com/chanadal.html
http://www.mendosa.com/gilists.htm
http://www.mendosa.com/gilists.htm
|
|
